Tak co se událo...
V sobotu jsme byly s Martinou na skok u Irči, naložily moje sedlo a vyjely za Péťou, odkuď jsem si přivezla zase to její sedlo. Kentaura Kassiopeiu, ovšem komoru jedničkovou, takže jsem do toho šla s tim, že to nebude sedět...
No vyzkoušely jsme zatim dvakrát na vyjížďce, jednou i s plátnem na prozkoumání obtisku, a... nevim, no. Prostě to nedokážu poznat jestli sedí. Otlaky se vůbec nezvětšily, což je rozhodně zlepšení oproti starýmu drezúru... Nepřišlo mi že se vztekala. Praly jsme se docela dlouho, ale nakonec šla hezky zabalená, ale po fakt těžký práci. Nevim, jestli jsem měla moc vysoký nároky, jako že jsem očekávala, že jakmile na ni posadim nový sedlo, tak bude všechno najednou OK. Prostě ale na tý druhý (náročnější a delší) vyjížďce už se zlepšila a ke konci se kýblovala sama hezky a co si asi víc můžu přát. V klusu nic moc, ale tak jako pořád stokrát lepší než kdy jindy. Tak nevim. Prostě pořád nevim, pořád mi přijde že je to moc úzký. A pokuď ne teď, tak až se nasvalí tak určitě.
Potřebuju prostě poradit asi. Jako stejně je to všechno mnou, ale včera jsem se fakt snažila a dneska mám všechno namožený :D Nevim, jestli je prostě tak zatvrdlá z těch let ježdění na průvlečkách a mýho nesnažení se a má hubu jak beton, nebo by si na ni prostě sednul někdo lepší a chodila by úplně jinak. Nevim prostě. Ááá. No sedlo si zatim nechávám samozřejmě, ale nechci to ještě závazně... Byla bych ráda kdyby sedělo a muj maraton shánění by tímto skončil, ale nevim nevim, spíš čekám běh na dlouhou trať...
A zejtra vyrážíme pracovat na doublu zase. Minule nám to šlo, tak si jdu spravit estetický cítění že aspoň sama Irča hezky chodí :) (No zas tak hrozný to doufám neni :D)
Jo jinak nekašle, ale na konci včerejší vyjížďky dost frkala a pak jí tekla nudle, tak doufám doufám že se to nevrátí.
Péťovi, kterej má problémy s okem, držíme palce!
Žádné komentáře:
Okomentovat