Neděle 28. března

Uff, dneska vyčerpání!

S Irčou jsme dneska byly samy vlastně celej den, bylo to hezký, prostě jenom tak my dvě... No vyrazily jsme na delší vyjížďku, na louky... Počasí bylo teda dost proměnlivý, vypadalo to, že bude hezky, jenže jakmile jsem vylezla na pole, tak jsem se zase musela vracet abych se přioblíkla :D Nahoře na loukách to foukalo jak něco... Pak se zase udělalo hezky, sluníčko, skoro vedro... A když jsme slejzaly dolu, hnaly se za náma bouřkový mraky s provazcema deště...
Ale bylo to hezký, byly jsme venku něco přes dvě hoďky. Tentokrát se mi nezdálo, že by Irča nějak výrazně na ty záda trpěla, držela docela svižný tempo a celkem obstojně se - na naše poměry - uvolňovala... Po odježdění jsem záda kontrolovala a otlak se nezvětšil, a ani se tolik neošívala při čištění, ale to neznamená že se toho sedla nechci zbavit. Jenom se mi konkrétně teď nikdo neozývá!! Ráda bych ho dala pryč ideálně do konce dubna, nebo nejpozdějš do konce školního roku... Snad se to povede!

Úterý 23. března

Dneska máme s Irčou výročí dva roky!

No jo, už je to tak. Kdo by to byl řekl. Uteklo to jak nic, tyjo! A že jsme toho spolu zažily!
No nicméně, na oslavu jsem nakoupila Iruš spoustu mrkví a jablek a udělala jsem jí pohoštění :) Akorát jsem zapomněla foťák abych to zdokumentovala... Vyrazily jsme na takovou kratší vyjížďku na louky, a bylo nádherně. Slunce už se klonilo za obzor a bylo teplo a vzduch voněl a byly jsme nahoře na loukách a měly jsme výhled na to naše karlštejnský údolíčko a byla to prostě krása! V tý chvíli mi připadalo, že jsme se fakt octly v ráji.

Jsem hrozně ráda, že jsme to tenkrát rozsekly a přestěhovaly se, stálo to za to.

Jako dárek k výročí jsem Irče nadělila pastevní ustájení :) Prostě mi Bára nabídla místo ve stádě, který je permanentně na pastvinách, a já na to kývla! Vždyť co si víc můžu přát! Když tam chvíli nebudu, Irča se o sebe postará, nebudu muset mít strach z kolik, a tak dále a tak dále, prostě jsem si stoprocentně jistá, že nám to prospěje oběma!

Takže dneska to byl veskrze krásnej den! Budem muset ale udělat nějakou pořádnou odchlupovací kúru, dost rychle se totiž oteplilo a Irča se ještě pod tou zimní srstí potí jako... no jako kůň.

Jinak se sedlem zatim nic moc, paní co se ozvala jednou zatím mlčí a ozval se mi pán, který nabízel, že si sedlo vezme za nižší cenu bez zkoušení, ale to teda bohužel fakt nechci a z finančního hlediska si ani nemůžu dovolit jít pod cenu... Ách jo, no prostě doufám, že tak do konce dubna to sedlo střelim, protože už je to fakt potřeba!


Takže hurá do našeho třetího společnýho roku, Irčuš!

Sobota 20. března

No jo, tejden jsem s Irčou nebyla.

Byla jsem nemocná... No ale to je jedno. Dneska jsem jako správná panička po šesti hodinách spánku (což je pro mě zoufale, zoufale málo!) a s hlasem něčeho černýho hnusnýho co leze z děr pekelnejch (byla jsem v zahuleným baru a před tim tři dny s bolestí v krku, takže mě to dostihlo) vyrazila za Irčou!

Připojila jsem se ještě s Markétou k Báře s Lenkou, který měly plán vyrazit za Lenčinýma rodičema někam úplně na konec světa... No trochu foukalo, ale jinak bylo krásně... Vyjížďka to byla super. Trvala asi tři a půl hodiny a zažily jsme s holkama fakt všechno, co se zažít dá. Občerstvily jsme se u rodičů ve Všeradicích, brodily jsme se potůčkama, přeskakovaly jsme potůčky, pak tam někdo dokonce u cesty pálil listí a úplně ten oheň a kouř vál přes tu naší jedinou cestu... Tak jsme se přes to neohroženě vrhli, jak jízdní policajti :D

Myslim, že Irča se efektivně utahala, ještě hodinu a půl na to byla úplně durch... Pracovala na svoje poměry skvěle, uvolňovala se v klusu, všechno, ale přesto se ten otlak na zádech dokonce zvětšil! A to jsem to sedlo vypolstrovala dvěma podsedlovkama... No prostě už pryč s nim! Teď před chvilkou mi napsala e-mail paní, jestli je sedlo ještě volný... Jasně, že to nic neznamená, ale stejně, snad to vyjde ho prodat!

PRODÁVÁM

Ách jo, tak je to tady.

Prodávám naše starý drezúrní sedlo. Je 8 let starý, ale pořád ve skvělým stavu. Bylo šité na míru v Německu za pořizovací cenu cca 35 tisíc korun. Je před zhruba sedmi měsíci docpávané. Barva je hnědá - kůže je pravidelně promazávaná a má jenom několik menších povrchových oděrek. Kostra je v pořádku. Posedlí 17, 5 a komora 2.

Cena 10 000.







E-mail: Ceranna01@gmail.com

Inzerát visí i na jezdectvi.cz, equichannel.cz, hyperinzerce.cz a bazos.cz

Sobota 13. března

Táák.

Dneska foukalo.

S Irčou jsme se opět připojily k hromadný vyjížďce - zase nás bylo pět. Byla to sranda, Bára si vzala Leona, kterej byl veelmi slušnej, a to jsme všichni čekali že to bude mastodont :)
No vyšlo nám to tak na dvě hoďky, a bylo hnusně, zamračeno a foukalo a chvílema sněžilo, ale jinak v pohodě... Atmosféra byla super. Hodně lidí a koní, to máme s Irčou rády :D

No nicméně po doježdění jsem při čištění zjistila, že ty záda už Irču fakt zloběj. Má na každý straně kus od páteře otlak, opět jsme seznali, že to sedlo jí prostě nesedí... Už fest. Nevim, ale budu muset nějak urychlit nákup novýho. Při jízdě se zdá v pohodě, uvolní se a všechno, při sedlání taky, ale když ji tam čistim, tak by mě vždycky nejradši zabila... Prostě se jí to vždycky při ježdění zjitří a je vidět že ji to bolí. Už se mi ani nechce na ni to sedlo znova házet, no.

Áách jo. Tak snad to zvládnem rychle vyměnit.

Co nejdřív!

Úterý 9. března

Hmmm...

Dneska byla zima. Ale svítilo sluníčko a bylo krásně :) Za Irčou jsem dorazila až po obědě a vyrazily jsme samy do lesa... Hezky jsme to tam různě vyběhly a oběhly, docela OK to bylo, na konci jsme taky procvičovaly pomalej cvalík, no...

Měla jsem na sobě poprvý nový rajtky! Mmm, ten komfort! :D A taky jsem si dala tu práci a namazala jsem sedlo novým mejdlem a mazánim, ooo! No od tý doby, co jsem v Karlštejně, jsem ho nemazala, poněvadž jsem mazání ztratila při stěhování, takže už to bylo potřeba...

No a bylo to dneska takový hezký, klidný, Irča byla hodná, nic se nám nestalo, natrhala jsem mámě kočičky... Prostě idylka :)

Neděle 7. března

Jaro je tady!

Se všim všudy :D

Tak jsem po třech tejdnech konečně vyrazila s Irenkou ven, a podařilo se nám připojit k Báře s Lenkou, Katkou a Haničkou... No jak už jsem řikala, jaro je tady, takže hned po prvním naklusání jsme se s Irou pohybovaly vpřed stylem přísun - poskok :D Nastátá byla teda pěkně, nicméně dala si říct a poté, co si v čele vyběhla jeden kopec, už byla relativně v pohodě :D

No vyjížďka trvala asi dvě a půl hodiny a byla plná vtipnejch momentů, skákaly jsme dva potůčky, Lenka skončila při jednom z nich Rebece na krku... A tak podobně...

A dneska ráno mě bolí úplně všechno, záda, nohy... Ale zas je to dobrej pocit! :D
Jedu si dneska do Ekváče pro nový rajtky, takže huráá! :) A snad ještě stihnu zajet je dneska vyzkoušet.

Plány

Co bych tak ráda uskutečnila :) :

*Nové sedlo: potřebujeme ho, a dost. Náš starej drezúrní univerzál, kterej jsem vlastně s Irčou koupila, je skvělej a krásnej a pohodlnej, nicméně komora je dost nevhodně vykrojená a začíná sedět Irče na páteři za kohoutkem... Uvědomuju si, že to je z části tím, že nemá záda ještě pořádně osvalená, ale přesto mám vyhlídnutý sedlo bezkostrový, který se bude hejbat tak, jak se Irča bude měnit...

To bych chtěla uskutečnit do konce tohohle školního roku. Což znamená sehnat si brigádu, zjistit, jesti naše starý sedlo nemá něco s kostrou, a pak ho prodat... Áááá... :D

Plus bych taky ráda časem pořídila novou uzdečku, ale to je zatim spíš záležitost estetická :D Ta naše pořád drží bez problémů.

*Práce ze země: noo, co dodat. Na lonži Ira nebyla tak... sto let? Nejenom že nám to zaplní večery, kdy už nebudem stíhat, ale chtěla bych se tomu věnovat prostě víc, udělat tam nějakou práci... Nevim, nakoupim literaturu a hlavně se budu učit v praxi :P

*Práce pod sedlem: samozřejmě. Pořád. Blíží se jaro, a to znamená delší a delší večery a pravidelnější vyjížďky... Taky ale musíme častějš na jízdárnu, prostě koncentrovanější práci... A možná až budu mít brigádu, tak bych zkusila sehnat trenéra...

Teď mě docela zaujal Philipe Karl, má dost zajímavý metody... Noo, uvidíme prostě, teď je hlavně důležitý pracovat víc.

Velkej sen: = zapřahání. To bych se hrozně, ale hrozně ráda naučila. Je to fakt super, a už v Kuchaři jsem viděla, jak tenhle typ práce prospívá koním... To by Ira měla záda a zadek za chvíli :D. No ale to je dost, dost vzdálený, sice hned vedle naší stáje jsou lidi, kteří zapřahaj, ale nevim nevim, to spíš až budu starší... Ale zas ta představa, drandit s Irčou a s kočárem v okolí Karlštejna :D... Uvidíme.

Irča

Tak tohle je Irča.

Narodila se: 1.8. 1999 u pana Dardy v Blovicích u Plzně

Po: 5014 Hugben

Z: JM 3967 Lenka (Furioso Hvězda)

Plemeno: ČT



Irču jsme koupili v březnu roku 2008. Od té doby jsme to spolu neměly zas tak lehké, ale holku bych za nic na světě nevyměnila! Dříve jsme bydlely na statku Řehtačka v Kuchaři. Zde jsem já předtím už asi čtyři roky chodila do oddílu a Irču jeho vedoucí koupili jako šestiletou. Když jsem ji dostala já, zůstaly jsme v Kuchaři ještě téměř rok a půl, abychom se v září roku 2009 přestěhovaly do Karlštejna. Zde bydlíme doteď a jsme maximálně spokojené :)

Irča je tedy klisna plemena ČT, měří cca 175 cm v kohoutku. Barva černá hnědka + hvězdička, LZ nepravá bílá, PZ nepravá bílá

Není to žádný mazel, nicméně pozornost vyžaduje docela zásadně :D. Taky nedokáže být bez koní. Potřebuje svůj klid a rázně se ohrazuje, pokuď ji člověk ruší. Většinu času se tváří, jako že ji vůbec nezajímám, nicméně myslím, že obě přesně dokážeme odhadnout, jak moc se máme rády :). Taky potvrzuju, že pravidlo, že se majitel podobá svému koni, platí stoprocentně :D Jsme obě vysoce inteligentní :D, občas ledový královny, s bujnou fantazií, obě si užíváme života po svém a občas nás fakt nezajímá, co si myslí ostatní :D Umíme si ostře prosadit autoritu, když je potřeba, protože nás příroda stvořila jako alfa klisny :D :D.

Rodokmen:

-Hugbenovým dědečkem je známý Behistoun (A 1/1, FR, O'Grady x Beotie) a Astyanax (A 1/1, Djebel x Thaouka)

-původ Lenky z otcovy strany je vystavěný na rodu Furioso, kdežto z matčiny strany je patrný vliv rodu Gidran (dědem matky je Gidran XIV - 30, jeho otcem pak Gidran XIV - K...)

Kdo rozumí, rozumí :D

Jak už bylo řečeno, Irča se narodila v Blovicích u Plzně panu Dardovi, odkud putovala zhruba v šesti letech ke Gábině Provazníkové a Petru Rotovi do Kuchaře. V osmi letech věku pak skončila u mě :) Bohužel o její minulosti u Dardových toho příliš nevím, nicméně jsem se po tom ještě nijak nepídila. Vím jenom, že Dardovi pořád mají Irčinu matku Lenku, která už je v požehnaném věku, tuším 22 let :)

Bylo to v Kuchaři, kde jsem se s ní tedy setkala. Nemůžu říct že to byla láska na první pohled. Irča byla krasavice, ale koupili si ji majitelé stáje na jiné ježdění, než co jsem tenkrát obstarávala já :D Trvalo to ještě pěkně dlouhou dobu než jsem si na ni poprvé sedla, ale to bylo něco! Iřka má víc než 170 cm v kohoutku a na takovou výšku já tehdy vůbec nebyla zvyklá... :D

No rok se s rokem sešel a klub se postupně začal měnit na hřebčín, výuka dětí ustupovala chovatelským záměrům, a s tím šli na prodej koně, kteří se "nehodili". Takže nakonec i Irča. Nabídli ji mně a už už měla být moje, když se něco nepovedlo s vysvědčením, rodiče vycouvali a Irča odjela k někomu jinému... Odkud se zase po zhruba třech týdnech vrátila, z lidí, kteří ji koupili, se vyklubali handlíři, takže Irča putovala zpět do Kuchaře. Já už byla smířená s tím, že nic nebude, ale nakonec se rodiče rozhodli, že to se mnou - a s koněm - zkusí. A tak Irča skončila u mě...

A je tu doteď. Neměly jsme to spolu nikdy moc lehké - o pravidelné práci se nedalo mluvit ani v legraci, objevily se i nějaké zdravotní problémy...

Teď, po zhruba roce a půl, nakonec přišla změna, ze které jsem byla nervózní, ale která nám oběma nakonec neuvěřitelně prospěla. Přestěhovaly jsme se do stáje v Karlštejně, kde je nám oběma skvěle. To neznamená, že s láskou nevzpomínáme na časy v Kuchaři, jenom je teď vidět, jak nám prospívá být spolu jenom my dvě - což bylo přesně to, čeho jsem se před tím bála. Irča svalnatí, tloustne :D, je spokojená i psychicky. Nemáme nějaké velké sportovní ambice, to ale neznamená, že nepracujeme, že se já nesnažím jezdit jak nejlíp to jde. Občas nám schází trenér, odborný dozor, ale většinu času jsem ráda, že jsem se na Irču na začátku nevykašlala, jsem vlastně svým způsobem ráda za to, že jsem byla tak tvrdohlavá a nakonec jsme se s Irčou sešly. Vyplatilo se to:)